Marc Forster je kouzelník. Co rok, to film, co film, to hit. A když ne vyloženě hit, tak rozhodně výjimečná či originální pochutina s potenciálem zatuhnout ve filmových kuloárech na tématickém listě o mnoho týdnů déle než ordinérní hollywoodské rychlokvašky. Forster má všechno – čuch na herce, chuť experimentovat a um dobře to všechno uhníst do dortu lepšího věhlasných cukráren.

Koncepčně neortodoxní etuda (ala Adaptace) na téma „vyřeš tvůrčí krizi zapojením sama sebe do příběhu“ umně zakrývá většinu logických nedostatků hravou, hřejivě vysoustruženou komedií a romancí, v níž se proti sobě staví typy na první pohled neslučitelné: Potetovaná rebelka v sofistikovaně prudérním ztvárnění Magie Gylenhaal a podivín Will Ferrell, který ale vůbec není sociálním prosťáčkem, přestože je k tomu svým přístupem k životu předurčen: Jednotlivé fáze má naprogramovány s vteřinovou přesností, očistné úkony vyčísleny na desetiny, kolektiv se ho víceméně straní - mimo rovinu „Harolde, spočítej nám 347x101.“ – a ženu… tu neměl možná nikdy. Překvapivě úspěšně proto působí v románku, který by mu realita všedních dní odepřela, ale autorka románu, potažmo scenárista a v neposlední řadě i Marc Forster, mu ji připraví téměř bez překážek a kýžené „balící“ snahy. A nechají ho v ní spokojeně plavat. Přesto přese všechno, romantické linie zdá se být zpočátku navíc, něčím co občasně vykoukne zpoza zápletky, v níž Ferrell slyší divný ženský hlas a koulí přitom očima. Nemá prostor, nemá výraz. Zažehne se však rázem v nejkrásnější scéně filmu (mouka) a důstojně dovede Horší už to nebude i k citlivější části publika.

O to je paradoxnější a nespravedlivější, že má Harold umřít. Slovy Emmy Thompson pronášené k postavě Dustina Hoffmana: Nebylo by ti líp, kdybys psal o hrdinovi, který ví že zemře a pak ho nechal zemřít? Čím si to zaslouží tenhle chudák, který nikomu nic neprovedl a našel lásku? Bylo by nám líp. Harold si to nezaslouží. Protože je to roztomilé pako. Normální chlápek, co se snaží. Protože Will Ferrell hraje Harolda poprvé normálně (s náznakem charakteru) s minimem svých obvyklých avantgardních výstřelků a úšklebků. Protože láska hory přenáší a není nám souzeno fandit zubatce s kosou v okamžiku, kdy mají dva splynout v romantické jedno. A navíc jim to tak sluší.